Estragon franc./Artemisia dracunculus

Estragon (Artemisia dracunculus) se celým jménem nazývá pelyněk estragon, nebo pelyněk kozalec. Jeho chuť je na rozdíl od pelyňku pravého však jen mírně hořká, hřejivá a nasládlá, s pikantním pepřovým podtónem a stopou anýzové vůně. Estragon napomáhá zdravému trávení a jsou mu připisovány i tonizující účinky.

Estragon je velmi výrazný, proto jej ke kořenění postačí malé množství. Estragon je nepostradatelný především ve francouzské kuchyni. Koření se jím nejrůznější pečená a grilovaná masa, nejčastěji drůbež a ryby, zeleninové a vaječné pokrmy, omáčky a polévky. Nakládá se také do vinného octa či olivového oleje, kterým propůjčuje typickou chuť a vůni. Estragonový ocet se používá například na přípravu proslulé francouzské omáčky béarnaise.

Pěstování

Polodřevnatý keřík s jemnými, úzkými listy může být až metr vysoký, s čímž je dobré počítat při vybírání místa. Bude pěkný na zahrádce, daří se mu na balkóně i na okenním parapetu.

Pozor! Původní divoká forma této bylinky, tzv. "ruský estragon" neobsahuje téměř žádné éterické oleje a z hlediska kvality je tedy spíše podřadným substitutem. Ruská varianta se daleko snadněji pěstuje. Většina rostlin nabízených drobným pěstitelům a zahrádkářům patří k této méněcenné variantě.

• Estragon nejlépe rozvine své aroma na slunném místě.
• Půda mu svědčí lehká a spíše sušší, nesnáší přelévání. Při pěstování v nádobách proto nesmí chybět drenáž na dně.
• Při pěstování venku je obvykle mrazuvzdorný, ale silné, dlouhotrvající mrazy přežít nemusí. Přikryjeme jej ochranou z listí, slámy či chvojí a bílé netkané textilie.
• Při deštivém počasí je estragon náchylný k houbovým chorobám, nekropíme jej proto na listy.
• Množit lze dělením trsů i řízky